Zdravíme všechny příznivce dobrého a hlavně opravdového jídla. V tomto článku bychom Vám rády představily, kdo jsme a jak jsme se dostaly k tomu, o čem zde chceme psát. A teď tedy již krátce o nás:
Aneta = masožravec, ketogenní jedlík, včelařka, co nejí med a výživová poradkyně, která miluje vracení se ke starým zvykům (pěstování, nakládání domácího zelí a výroba domácího másla) a léčení přírodní medicínu.
Petra = věčná optimistka, která miluje život ať už se děje cokoli. Její největší oblibou je velká a výživná snídaně, u které je schopná sedět celé dopoledne (ráno přeci dělá den). Nejdříve vegetariánka a nyní pescetarianka.
Naše cesta je společná, ale i tak v něčem odlišná. Začneme tedy se společnou částí naší cesty. Už to bude rok, co jsme začaly cvičit opravdu naplno. Ne že bychom před tím necvičily, ale nikdy ne tak intenzivně a s takovou vášní jako dnes. Když jsme byly menší, hrály jsme závodně volejbal, který ovšem potom začal být brán až moc vážně, a to jsme zase nezvládaly my. Poté jsme vždy když byla příležitost cvičily, jezdily na kole a bruslích a občas běhaly, ale nikdy ne pravidelně, jen nárazově. A pak přišel ten den, kdy jsme si řekly „a už dost“.
Pamatujete si ten pocit, když začnete cvičit a máte hned lepší náladu a cítíte se skvěle? Cítíte se více sebevědomě, že jste pro sebe něco udělaly a svět se na vás najednou směje? Přesně tenhle pocit jsme zase chtěly, chtěly jsme být v pohodě, chtěly jsme být zdravé!
A tak jsme začaly pravidelně chodit cvičit a jak už to tak bývá, ze začátku každý dělá chyby. Ve světě fitness je hodně mýtů a jsou prosazované někdy opravdu hlouposti, kterým jsme ale také ze začátku věřily, ale o tom zase jindy. Nyní Vám již každá popíšeme svou část cesty:
Aneta = ze začátku bych měla asi napsat, že má cesta je ještě spojená s jedním člověkem, mým přítelem, fitness a osobním trenérem Tomášem Pellou, který nás podporoval vždy ve všem a vlastně on nás naučil cvičit, tak jak cvičíme teď. Moje cesta začíná se špatnou technikou, sice zdravým jídlem, ale nárazovým přejídáním a strašnou závislostí na cukru a umělých sladidlech. Člověk si ani neuvědomuje, co vše zkonzumuje, dokud si nepočítá kalorie a nekouká na složení výrobků. Mojí velkou inspirací byla také Sarahs Day, youtuberka z Austrálie, která žije Paleo stylem, její heslo je "poslouchej svoje tělo". To se mi strašně líbilo a tak jsem si v květnu pořídila knihu Primal Blueprint, která vysvětluje „měkčí“ styl tohoto stravování (Primal dovoluje mléčné výrobky, které Paleo zakazuje) a začala jsem. Musím uznat, že vyřadit obilniny, těstoviny, brambory atd., bylo pro mě lehčí, než jsem si myslela. Vysvětlovat to okolí bylo ale těžší, ale jelikož jsem se cítila skvěle, nedala jsem na nějaké špatné pohledy. Pak ale přišly pochybnosti, zda je toto stravování pro moje tělo z dlouhodobého hlediska přijatelné a jelikož jsem nikde nenašla dost odpovědí, rozhodla jsem se (teď již vím, že to bylo strašné rozhodnutí) jít na kurz výživového poradce. Tento kurz jsem absolvovala s absolutní nechutí, jelikož nám bylo cpáno především to, že musíme začít jíst celozrnné výrobky nebo umřeme. Protože jsem věděla, že mi nedělají dobře, opravdu se mi do toho nechtělo. A bylo to tu, mám opravdu silnou intoleranci na sacharidy, takže hned 2. den, kdy jsem si dala k snídani ovesnou kaši a hned na to dvě hodiny po tom celozrnný toust, na mě přišlo přejídání a stav ospalosti na který už jsem nebyla zvyklá.
A proto jsem si řekla A DOST a začala dělat vlastní výzkum, ještě větší než předtím, chtěla jsem znát pravdu! Proč je mému tělu v Primalu tak dobře a když pak přejdu na „normální“ stravování i když ze zdravé stravy, tak mám tak špatné výsledky a stavy? To vše se dozvíte v dalších článcích zde na našem blogu. Každopádně, kde jsem nyní? Jsem Primal jedlík, ketogenní (s minimem sacharidů) a k tomu ještě cukrfree, jelikož cukr a fruktóza je další obrovský problém této společnosti.
Petra = O jídle a celkově stravování jsem začala přemýšlet již před více jak dvěma lety. Seděla jsem s kamarádkami v jedné vyhlášené burgrárně na Andělu a v ruce držela hovězí dvoupatrový burger. Při každém kousnutí jsem v puse převalovala kus masa a dělalo se mi neskutečně špatně, ale nemohla jsem na sobě nechat nic zdát, protože kamarádky seděly naproti mně a povídaly jsme si. Od té doby jsem na to začala myslet ať už jsem šla kamkoli. Na to, proč se mi z něčeho, co mě rodiče učily, že je dobré dělá prostě špatně. Hledala jsem různé informace a zkoušela svůj problém vyřešit. Až jsem na konci července roku 2015 řekla sama sobě dost a od srpna přestala jíst maso. Bohužel jsem však úplně nedomyslela, co všechno je při vegetariánství zapotřebí a myslím si, že hodně lidí dělá stejnou chybu, jakou jsem udělala já. Nechala jsem se ovlivnit okolím, a tedy hlavě internetem a různými diskuzními fóry a prostě z ničeho nic vyřadila potravinu, která se mi ani nezdála tak důležitá. V mé hlavě znělo jen „Když tam píšou, že bez masa jde žít tak já to taky dokážu“.
Ano, za tohle bych si nyní dala pár facek, ale i něco zlého je pro něco dobré, a jakmile se Anet začala zajímat o výživu, chytla jsem se toho taky. Obě jsme se do informací ponořovaly hlouběji a začaly počítat kalorie. Až poté jsem zjistila, jak drasticky bez bílkovin jsem byla a jak moc jsem své tělo trápila. Nyní už vidím, co za hloupost to bylo myslet si, že když si všichni dají maso a já si dám jen rýži se zeleninou je v pořádku. Pak začala moje éra tofu maniaka, ale o tom Vám napíši až v dalším článku, abyste se měli na co těšit a také, abyste nedělali takové hloupé chyby, jako jsme dělaly my.
Jestli se Vám tento náš malý úvod líbil, určitě nám napište reakce a to, co byste chtěli vědět a co Vás zajímá. Připravujeme pro vás několik dalších článků, takže se máte určitě na co těšit. Pokud chcete sledujte nás také na instagramu anetschneiderova a petschneiderova. Děkujeme za přečtení.
S pozdravem,
Vaše Blond Twins
Komentáře
Okomentovat